Psi na hranici zákona – tak jsem nazvala článek, který nám do redakce poslala paní Michaela, anděl v lidské podobě, kterého jsem poznala teprve nedávno (pozn. redakce).
Drazí přátelé pejskaři a milovníci psů, zvláště pak pitbulů! 💗 Tak jsem zase po nějaké době byla v Čechách, v mé rodné Praze, a zase jsem byla tak smutná a tak šťastná zároveň, když jsem tam všude viděla běhat a procházet se a čmuchat všechny ty bulíky, stafbulíky a pitbulíky, zkrátka teriéry typu bull, abychom dostáli terminologii. Šťastná proto, že TOHLE tihle pejsci v Čechách MOHOU dělat (tedy běhat a čmuchat a hrát si). A smutná proto, že u nás, na Mallorce, kde žiji, jsou tihle pejsci strašně stigmatizovaní a před zákonem jsou to prakticky “mašiny na zabíjení”! A to nepřeháním, posuďte sami… 🙁
Perros potencionalmente peligrosos
Ve Španělsku platí zákon o takzvaně “potencionálně nebezpečných psech” (španělsky PPP – “perros potencionalmente peligrosos”). V rámci celého Španělska je to těchto 8 ras:
- Pitbull teriér
- Staffordšírský bulteriér
- Americký staffordšírský teriér
- Rottweiler
- Argentinská doga
- Brazilská fila
- Tosa Inu
- Akita Inu
Pak ovšem má ještě každá provincie vlastní zákon, kam může zahrnout ještě další plemena – např. v Galícii je PPP-ras 15, ve Valencii 14, v Katalánsku 13, na Baleárech (tedy u nás) 11, na Kanárských ostrovech 10. Takže např. Dobrman je v Galícii PPP, ovšem třeba v Madridu ne!
Dále pak jsou považováni za PPP:
1. Všichni kříženci řečených ras
2. Psi, kteří vykazují nějaký stupeň agrese (nespecifikováno)
3. Psi, kteří někdy v minulosti zaútočili na osobu nebo NĚJAKÉ JINÉ ZVÍŘE (tohle je obzvlášť lahůdka!!! Stačí, aby někdo řekl, že ten a ten pes zaútočil třeba na ovci, na slepici nebo na kočku a už má etiketu PPP!!! A může to být třeba Borderka nebo Čivava!!)
4. Psi vycvičení na útok
5. Psi označení nějakým (jakýmkoli) veterinářem za PPP
Kromě toho budou za PPP považováni všichni psi, kteří vykazují typické fyziologické znaky (cituji zákon!):
– silná muskulatura (osvalení), dělá mocný dojem, robustní, atletický, agilní, odolný
– specifický charakter
– krátká srst
– obvod hrudníku 60 – 80 cm, výška v kohoutku 50 – 70 cm a váha přes 20 kg
– objemná hlava, kuželovitá, robustní, se širokými a svalnatými čelistmi
– široký a krátký krk, silně osvalený
– široká prsa, mohutně osvalená, velká a hluboká. Žebra vyklenutá, krátká a osvalená záda
– přední nohy paralelní, rovné, robustní; zadní nohy mohutně osvalené
Licence k držení PPP
Aby člověk mohl mít (koupit si nebo adoptovat) takového pejska, musí se poprat se španělskou byrokracií a vyřídit si licenci k držení PPP (něco jako zbrojní pas). Což obnáší:
- čistý výpis z trestního rejstříku (vydává ministerstvo spravedlnosti)
- čistý výpis z rejstříku ministerstva zemědělství a rybolovu
- splnit fyzické a psychologické testy (fyzické testy obnášejí jen takový “checking” u doktora, něco jako na řidičák, tedy jestli dobře vidíte, slyšíte, nemáte žádné postižení atd. Psychologické testy jsou různé – záleží na provincii a dokonce i na každém okrese – protože licenci nakonec vydává radnice, kde je ten který pes přihlášen, tedy kde bydlíte. Celkově jsou ale psychologické testy velmi komplexní – já měla 80 podrobných otázek, za dohledu psycholožky a psychologa.)
- pojištění toho konkrétního psa na škodu minimálně 120.000€
- potvrzení o vyšetření psa od veterináře, že tento pes nevykazuje žádnou anomálii a žádnou známku agrese
- být zletilý / -á
- fotka psa
- a samozřejmě musí mít pes čip a platný pas s platným očkováním
Když máte konečně všechny tyhle papíry pohromadě, tak si musíte zažádat na příslušné radnici o vydání licence. To opět nějakou dobu trvá – záleží, na jakého úředníka narazíte. Každá licence se vydává jen a pouze na jednoho konkrétního psa! Takže s každým dalším pejskem musíte tohle všechno absolvovat znovu! A platnost licence je 5 let!! Pak si musíte všechno vyběhat znovu!!
Dále je povinností:
– mít u sebe VŽDY tuto licenci
– pes musí mít VŽDYCKY, VŠUDE A ZA VŠECH OKOLNOSTÍ na sobě homologovaný košík!! (Ano, čtete dobře – tito psi se NIKDY a NIKDE nesmí pohybovat bez košíku!!)
– tito psi se nesmí NIKDY a NIKDE pohybovat na volno, vždycky jen a pouze na vodítku!! A nesmí to být vodítko samonavíjecí ani vodítko DELŠÍ než 2 METRY!!
– pokud jsou tito psi na vaší zahradě, pozemku, dvoře apod., musí být VŽDY na pevném řetězu nebo laně! Výjimku mohou mít psi na absolutně zabezpečeném pozemku (dostatečně vysoký a pevný železný plot, dvojitá brána apod.)
– 1 osoba NIKDY nesmí venčit najednou víc než jednoho psa (hahaha – takže já, která mám 3 takové miláčky, bych musela chodit ráno na 3 procházky, pokaždé s jedním pejskem, večer to samé)
– pokud vám takový pes uteče nebo bude odcizen, musíte informovat všechny příslušné úřady nejpozději do 48 hodin od zmizení psa
Tak, tolik zákon. Už asi chápete, proč mě to tolik rozesmutňuje! Ovšem zákon ještě není bohužel to nejhorší – jakkoliv strašné se to zdá!!! Mnohem horší je praxe. To, jak se tady lidé ke psům chovají!! 🙁 Realita přesahuje ty nejhorší noční můry, ty nejhorší představy! Vymyslete si něco nejstrašnějšího a nejkrutějšího, co dokážete, vynásobte si to deseti a pak budete mít malou představu, čeho jsou lidé schopní! A to mluvíme o Evropě 21.století… smutné!
Moje smečka 
Příště bych vám ráda povyprávěla o mých miláčcích – mám jednu pitbulinku, jednu strašně drzou Shih-tzu (to je ta nejnebezpečnější), 🙂 jednoho kluka křížence bulteriéra a pitbula a ještě jednu holku pitbulinku (kříženku). Všichni mají pohnuté historie! Pak mám ještě na svojí licenci jednu pitbulinku a jednu stafordku – obě už jsou u jiných rodin, ale stále na moje jméno. Zachraňuju totiž ty nejhorší případy…
Tak přátelé, brzy zase na slyšenou 🙂
Text: Michaela Holá, foto: archiv autorky
