Long jump – skok do dálky (LJ)
Skok do dálky má dvě varianty, buď se skáče přes bednu do písku, nebo přes tyčky. Častější variantou uplatňovanou na závodech bývá long jump přes tyčky. Ty jsou umístěny na dřevěné konstrukci, kdy první tyčka je nejníže a tyčky jdou postupně nepatrně výš. Přidává se po 10ti centimetrech, začíná se na libovolné délce, přičemž většinou je stanoveno minimum kde začít.
Long jump se bez 2 handlerů neobejde (pouze pokud je pes naučený čekat na místě a skákat až na povel, ale i tak je pro závod lepší, když jsou na to dva). Jeden psa vypouští z dostatečné vzdálenosti, druhý psa láká na návnadu. Za platný je považován skok, kdy pes neshodí žádnou tyčku. Povoleny jsou většinou 3 fauly. Pes s nejdelším skokem vítězí. Za výborné jsou u pitbulteriérů považovány skoky od 4,5 metru, rekordy se pohybují okolo 5,5 metru, přičemž lépe jde tato disciplína fenkám. U stafbulíčků je to 3,5 – 4,5 metru.
Při variantě přes bednu jsou skočeny delší vzdálenosti, než přes tyčky. U pitbulteriérů je to i 5-7 metrů, u stafbulíčků 4-5 metrů. Provedení vypadá tak, že pes se rozbíhá z určité vzdálenosti před dřevěnou bednou, poté skočí na bednu, odrazí se a letí vzduchem za návnadou (nejčastěji střapec na udičce nebo nějakém delším klacku). Pak dopadá do písku.
Text: Marie Schmarczová, foto: Irena Vanišová