Kastrace psů je téma, které se neřeší zdaleka tolik, jako kastrace fen. Není toho moc, co se můžete dočíst a stejně tak vám nikdo přesně neřekne, co dělat,
rozhodnutí zda kastrovat či nikoli musíte nakonec stejně učinit sami. Třeba ale někomu pomůže náš příběh.
CO KASTRACI MÉHO PEJSKA PŘEDCHÁZELO
Před 3 lety jsem poprvé nechala svému pejskovi Antoniovi udělat sono prostaty. Byla mírně
zvětšená. Dozvěděla jsem se od pana doktora, že velká část psů v tomto věku (okolo 6-7 roku)
už začíná mít s prostatou problémy (některé články uvádí až 80% psů ve věku nad 5 let). Doktor mi tehdy říkal, že dřív nebo později ho budu pravděpodobně muset nechat vykastrovat. Neposlouchalo se to dobře a říkala jsem si tenkrát, že psovi navenek nic není tak proč kastrovat. Časem se zjistilo, že prostata se dále zvětšuje, dostali jsme prášky (ypozane), které prostatu měly zmenšit, což také udělaly. Problém prášků je ovšem v tom, že za 6-9 měsíců vyprchá definitivně jejich účinek a prostata se začíná opět zvětšovat. Prášky jsem poté nechala nasadit ještě jednou. V průběhu těch 2 let od prvního sona se mi ze psa stával čmuchací stroj, nesoustředil se u sportů, feny čuchal a vyhledával všude. I dříve ho hodně zajímaly háravé feny, vše čichal a olizoval, teď se to ovšem stupňovalo. Spolu s tím neustálým čmucháním šly ruku v ruce i žaludeční potíže, pes často trpěl průjmy, čímž byla po letech jeho imunita silně narušena, na to čmuchání mu ani prášky nepomáhaly.
KASTRACE NA ZKOUŠKU, NEBOLI CHEMICKÁ KASTRACE
Jednoho dne jsem zoufale došla zpět k veterináři, po sonu prostaty se zjistilo, že krom enormní velikosti tam má i cystu. Hlavně kvůli tomu, v jaký horor se více a více proměňovalo venčení jsem se odhodlala k tomu, zkusit chemickou kastraci. 100% ní účinek se dostavil až přesně 6 týdnů od aplikace implantátu (Suprelorin), ale byl to obrat o 180 stupňů. Antonio se normálně venčil, nikde nic zbytečně nečuchal a nelízal, venčení bylo pro nás opět radostí, v naprostém klidu zůstával i v přítomnosti háravé feny. No naprostá paráda. Zažívací potíže zcela ustoupily a imunita se mu srovnala do top kondice, užívali jsme si závody a překonávali osobáčky v jeho skoro 9 letech. Toto růžové období ale brzy skončilo, vyprchalo spolu s posledním účinkem chemické kastrace (přesně 6 měsíců na den od nástupu účinků). Čmuchací intenzita se vrátila snad ještě ve znásobené síle. Už nebylo vyhnutí. Musela jsem se rozhodnout, co dál.
PADLO KONEČNÉ ROZHODNUTÍ
Moje rozhodování, zda do toho jít nakonec nejvíce ovlivnila právě Chemická kastrace.
Viděla jsem, že můj pes je mnohem klidnější a psychicky ve větší pohodě. Když se ještě připočetl věk a že špatně snáší narkózu, nechtěla jsem zbytečně riskovat kastraci v pozdějším věku. Také se říká, že když je prostata hodně zvětšená, pes má i pocit nekomfortu, nebo dokonce i bolesti. Objednala jsem ho tedy a za 3 týdny nás čekal samotný zákrok.
ZÁKROK, PRŮBĚH A HOJENÍ
Zákrok jsme absolvovali na pražské klinice Ivet začátkem února. Nejnepříjemnější z toho byla samozřejmě narkóza, je mi silně proti srsti do ní vůbec Antonia dávat. Navíc jsem musela podepsat souhlas se zákrokem, kde byly vypsány i ty nejhorší možné následky, nervy jsem tedy měla na pochodu, ale všechna předoperační vyšetření proběhla dobře a tak nic nebránilo zákroku. Celá kastrace je zákrok zhruba na 30 minut, nechali jsme ji provést v inhalační narkóze a o 2 hodinky později už jsem si probraného Antonka vezla domů. I tentokrát mu narkóza příliš nesedla a několikrát zvracel, byl nesvůj a zmatený.V noci ale pěkně spal a ráno už to byl zase můj Antonio. Žebral a chtěl jít na procházku 🙂
Po celou dobu rekonvalescence si nelízal ránu ani se nesnažil zbavit se stehů, což byla velká úleva a díky tomu nemusel nosit ochranný límec (ale je pravda, že jsem ho měla 24 hodin denně na očích a když jsem se na chvíli musela vzdálit, límec radši přeci jen dostal. Po 12 dnech mu vyndali stehy a já konečně mohla vidět, že vše vypadá krásně zahojeně a že zákrok byl proveden opravdu dobře. Zaroveň se rovnou po vyndání stehů mohl zapojit do běžných aktivit jako jsou delší procházky a blbnutí s jinými pejsky. Hojení po kastraci psů je obecně velmi rychlé.
PRVNÍ ZMĚNY JSOU TADY
Nyní, měsíc po kastraci je již patrná změna chování vůči fenkám. Rodičům začíná fenka hárat a Antonio to neřeší a nevšímá si jí. Venku se mnohem víc věnuje venčení než posedlému čmuchání a tak doufám, že tuhle kapitolu už jednou provždy můžeme uzavřít a Antonio si bude užívat spokojený aktivní psí důchod. Jiné povahové změny nepozoruji a i při aplikaci chemické kastrace rozhodně nebyl klidnější vůči jiným psům, naopak spíše byl ostřejší a někdy mi vystartoval i po feně. I proto vím, že bych rozhodně nekastrovala psa jen kvůli “zklidnění” a zlepšení chování k ostatním psům, není to určitě nic zaručeného.
PREVENCE před RADIKÁLNÍM ŘEŠENÍM
Závěrem bych chtěla říci, že jakéhokoli dalšího psa budu mít, nekastrovala bych ho do té doby, pokud by k tomu nebyl zdravotní důvod. Rozhodně bych nekastrovala ani preventivně, ani kvůli jeho agresivitě či divokosti, ani když by výrazně řešil háravé feny a neměl žádné zdravotní doprovodné problémy. Kastrování psů mi přijde nepřirozené a neztotožňuji se s ničím jako je preventivní kastrování bez jakýchkoli příčin a jiných důvodů, což je jev, který docela běžně můžeme vidět v západní Evropě. Už vůbec bych nekastrovala pohlavně nedospělého jedince. Raději bych věnovala pozornost prevenci a pravidelným vyšetřením prostaty u veterináře (stejně jako pravidelně se svým psem chodíme na vyšetření krve a na očkování, v jeho 6ti letech jsme k tomu přidali také pravidelné vyšetření a sono prostaty, čas od času necháme zkontrolovat funkci štítné žlázy a jednou cca za rok a půl navštívíme i kardiologa).
Pokud člověk u svého psa nepodcení prevenci, věřím, že v případě problému je mu pak možno pomoci včas a nedělat žádné neopodstatněné preventivní zákroky. Přecijen, každá narkóza a každá operace je riziko a zásah do organismu, který nemusí zůstat bez následků. Zároveň jsou i negativní vlivy kastrace, určitě nenese jen pozitiva. Pokud už nakonec je potřeba kastrovat, vybrala bych si znovu inhalační narkózu, kterou již v dnešní moderní době disponuje hodně veterinárních pracovišt, je šetrnější, všechny funkce pejska jsou po celou dobu zákroku monitorovány a pejsek se snadněji probouzí (přestane dýchat látky k uspání a probouzí se, není tedy v narkóze zbytečně delší než nutnou dobu). V Antoniově případě doufám, že jsem zakročila tak akorát a i když bylo rozhodování hodně těžké, věřím, že jsem se rozhodla správně.
KASTRACE Z POHLEDU VÝHOD A RIZIK
Náš příběh už znáte a tak nezbývá než se s vámi ještě podělit o nějaké další informace, které jsem vypozorovala, vyčetla a zjistila při 3 roky trvající snaze vyřešit problémy se zvětšenou prostatou a při snaze vyhnout se kastraci. A také při zkoumání všech alternativ, co by mohlo pomoci.
PRO (výhody)
– vyřeší problémy s prostatou
– předejde se rakovině varlat
– pes je klidnější (zejména imunní vůči háravým fenám)
– agresivita se tlumí u jak kterého jedince, určitě kastrace neřeší strachovou agresi u psů a obecně platí, že čím je pes v době kastrace starší, tím spíš už to jeho naučené chování neovlivní.
– pes přestane špinit (snížená tvorba sekretu)
– zamezí se opakovaným zánětům močového měchýře spojenými se zvětšenou prostatou (a s tím i s opakovaným užíváním antibiotik, které tělo oslabují a ještě více narušují imunitu zvířete)
– zamezí se nežádoucímu množení, utlumení sexuálních pudů
PROTI (nevýhody, rizika)
– riziko narkózy
– některé zdroje uvádějí zvýšené riziko jiných nádorů u kastrovaných jedinců
– riziko obezity (Nutno psa hlídat, zejména první týdny po kastraci je důležité spíše snížit
krmnou dávku, aby se příliš nerozmlsal a v některých případech je potřeba přejít na jinou stravu,
více vhodnou pro kastrované psy. Pokud je majitel rozumný a přizpůsobí stravu psa jeho fyzické aktivitě
a aktuálním potřebám, neměl by být problém s obezitou nijak velký. )
– inkontinence (ta je ovšem většinou spojena s kastrací fen, u psů k tomuto většinou nedochází)
– nejčastější komplikací spojenou s tímto chirurgickým zákrokem je otok šourku, který buď za pár
dní odezní sám nebo je potřeba podpořit podáním léků (proti otoku nebo atb)
DLOUHODOBÉ UŽÍVÁNÍ MEDIKACE NA LÉČBU PROSTATY
– je potřeba ještě zmínit, že dlouhodobé užívání některých léčiv může mít negativní vliv na zdravotní stav zvířete v tom smyslu, že může např. více zatěžovat některé orgány, pokud je pes již starší a lékař nedoporučuje narkózu a chirurgický zákrok, pak nic jiného nezbývá, pokud je pes ale ještě fit, je určitě na místě se zamyslet, co bude pro pejska dlouhodobě lepší
– účinek medikamentů se také s častým užíváním zmenšuje (respektive se zkracuje doba, kdy spolehlivě působí)
– stejně tak jako u medikamentů je to také u chemické kastrace, veterináři uvádí, že doba, kdy působí se s častým užíváním snižuje
– v případě, že se dlouhodobě rozhodnete řešit problémy s prostatou neinvazivní cestou, je potřeba pátrat a dobře zvolit co nejšetrnější možné medikamenty, které jsou k dostání
– nemizí tu opakovaný stres pejska z hormonálních změn, když medikace působí, pejsek je v klidu a pohodě, pak ale vyprchávají, což pejska opět vrací do stavu před medikací, poté se medikace znovu nasadí a takto je to stále dokola
jako na houpačce.
PÁR SLOV ZÁVĚREM
Pro každého je přednější při léčbě pejska něco jiného a cítí jinak jeho i své potřeby řešení dané situace, proto radím, rozhodujte se určitě hlavně podle sebe, svých pocitů. Rozhodujte se s přihlédnutím k zjištěným informacím a s respektem ke zdraví zvířete a poraďte se určitě s více než jedním odborníkem, než učiníte definitivní závěr, neboť i každý pejsek je jiný a co je skvělé pro jednoho nemusí být už tak skvělé pro druhého. Přeji Vám, aby ideálně vaši pejsci byli fit a nemuseli jste se nad tématem kastrace ani zamýšlet a pokud už budete toto téma řešit, aby řešení bylo pro vašeho pejska to pravé a zlepšilo jeho životní komfort i jeho zdraví.
Pozn: Zdraví je i nová rubrika našeho webu, budeme zde přidávat další články z této oblasti, které by vás mohly zajímat a být vám přínosem.
Text: Marie Schmarczová, foto: archiv autorky (na fotkách Antonio, apbt nar.26.10.2013)
