Tohle se nemohlo narodit, to přistálo z vesmíru! Pravila moje kamarádka, když se seznámila s naším bulíkem. A vystihla tím úplně přesně, co jsou zač – nápadní krasavci, nejvtipnější komici, roztomilé (i rozmazlené) děti v psí kůži, parťáci do každé situace, nejchytřejší (ehm…) myslitelé, nejsrdnatější ochránci, bezední žrouti… Kdo zažil, ví.

„Možná ještě výstižnější je klaun v psí kůži, těžkotonážní tank s něžným srdcem romantika, ale i neohrožený gladiátor s obrovskou vnitřní silou,“ doplňuje chovatelka Věra Jirásek Selingerová. „Pes co je svým způsobem autista, ufo, mimozemšťan, klaun a herec,“ dodává chovatelka minibulíků Jana Fuková.

Bella nebo též Annabelle z Pomalší patří k těm, co vodu milují 🙂

JEDNOU BULÍK – NAVŽDY BULÍK!

K tomu poznání dospěje snad každý, koho bulíček aspoň chvíli provází životem. „Bulík je výjimečný pes pro výjimečné lidi. Kdo ho nezažil, nikdy nepochopí, jací doopravdy jsou. Úžasní, inteligentní společníci, temperamentní, přátelští, mazliví, ale i ostří. Jdou do všeho po hlavě a to doslova. Kvůli tenisáku nebo pamlsku proběhnou klidně i zdí,“ usmívá se Věra.

Trocha historie:
ANGLICKÝ KAVALÍR & KRYSY

Vyšlechtěn byl v Anglii Jamesem Hinksem v 19. století, a to křížením staroanglického buldoka, „Black and tan“ teriéra (dnes znám jako manchesterský teriér) a bílého anglického teriéra – chtěl vytvořit „bílého kavalíra”, či „společníka pravého gentlemana“, který sice boj nevyhledává, ale je schopen ochránit svou rodinu.

Prvního bulteriéra představil J. Hinks na výstavě v Chelsea v r. 1862. První standard plemene byl vydán 1887, přepracován 1895. Zvláštní důraz byl kladen na vytrvalost. Díky tomu se následně „podílel“ na řadě dalších plemen, snad nejvíce na prošlechtění erdelteriéra, bostonského teriéra, foxteriéra, irského a skotského teriéra, belgického ovčáka malinois ad.

Typická klabonosá (vejčitá) hlava se začala objevovat po r. 1917. Byly též povoleny další barvy srsti, neboť výhradně bílí psi měli závažné zdravotní problémy, s nimiž se bohužel potýkají dodnes (hluchota, kožní problémy, alergie aj.).

Dnes je bulteriér často laickou veřejností označován jako „bojový pes“ – na což my bulíkáři reagujeme ironicky „ano, nejvíc se bojí u veterináře“, eventuelně ještě „ano, je to bojové vemeno“.

Faktem je, že vyšlechtěn za účelem „boje“ skutečně byl – ovšem s krysami, nikoliv jinými psy (jako třeba pitbulové), a už vůbec ne proti lidem(!). Bulíci chytali krysy na čas. Jakékoliv úvahy o „vrozené agresivitě“ vůči psům či dokonce lidem jsou proto zcela nesmyslné!

Při dobré socializaci spolu skvěle vycházejí i psi-samci (v této partě jen 1 fenka – úplně vpravo)

ZDRAVÍ: BOHUŽEL PROBLÉMY

(ledviny, srdce…)

„Tato onemocnění tu byla hned na začátku, jen se o nich moc nemluvilo, byla menší osvěta mezi chovateli, horší přístup k informacím o zdraví, o možnosti testování i o nemocných jedincích z konkrétní linie… Dneska máme víc možností. V ČR fungují akreditovaná pracoviště, kde můžete svého pejska nechat vyšetřit: srdce na doppleru, ledviny – UPC/SDMA/Sonograf, sluch – BAER, luxace pately, LAD test pro rozlišení Carrier a Clear populace, který následně umožňuje nepářit jedince carrier na carrier (riziko propuknutí onemocnění letální akrodermatitidy u potomků)…“ uvádí chovatelka Věra a rovnou přidává i jednoduché řešení:

„Testovat, testovat, testovat!. První testování doporučuju majitelům v 15 měsících, pak ve třech letech, a pokud by bylo všechno v pořádku, dělala bych kontrolu srdce po 2-3 letech, UPC test ledvin z moči každý rok, pak je i další test SDMA. Při odběru bulíčka vždy vysvětluji, proč je to pro mne, můj chov i pro majitele důležité. Jako chovatelka mám zpětnou vazbu o zdraví chovu, oni pak přehled o zdraví svého mazlíčka.“

U minibulíků je to podobné: „Bohužel to není stroj, ale živý tvor, a i když se chovatel snaží, má všechny dostupné zdravotní testy, někdy se stane. Ale většina CHS se snaží testovat, co jde. Chovatel si přeje odchovat zdravá a spokojená mimina,“ uvádí chovatelka Jana.

BULÍK & VÝCVIK: ANO, ALE…

Jako každý pes, potřebuje výchovu a výcvik. V tomto případě hodně důsledný (nikoliv agresivní!) přístup. „Bulík se vychovat dá, chce to dost trpělivosti, protože jsou velmi mazaní a věřte, že i když dělá, že nějakému povelu nerozumí, moc dobře ví, co se po něm chce. Je třeba být ve výchově vytrvalý. Jakmile polevíte, může vám bulík přerůst přes hlavu, a to zavání průšvihem,“ popisuje Věra.

Není to ovčák, který s vámi cviky bude opakovat do zblbnutí. Jakmile usoudí, že už povel umí, klidně odkráčí s výrazem když to neumíš, cvič si dál sám… A přestože ho na cvičáku obvykle baví obrany, není to zrovna vzor hlídacího psa – případnému zloději u vás doma spíš uvaří kafe… Naštěstí jeho gladiátorský vzhled obvykle působí odrazujícím dojmem, což vám na běžný pocit bezpečí na veřejnosti bohatě postačí J

ZKUŠENOSTI CHOVATELEK

MDDr. Věra Jirásek Selingerová
CHS JAS-VER

Chovatelskou stanici JAS-VER založili v roce 1998. První štěňátka se narodila v březnu 2001.

Život naší rodiny se změnil 8. 10. 1993, kdy tatínek přivezl malé, ošklivé, bílé štěňátko plemene anglický bulteriér pro mamku k svátku. Maminku braly mrákoty, nejenom jak ta „obluda“ vypadala, ale taky kolik stála.

To byl náš první bulíček jménem Yeti z CHS Bohemian Toras. Exteriérově nebyl výstavně nejúspěšnější, ale naše rodina ho ze srdce milovala. Během výstav jsme se seznámili s jedním z nejúspěšnějších chovatelů té doby, s panem Jaroslavem Pavlem. Z jeho CHS k nám později přibyl pejsek Hurricane Pajar a Linda Pajar, ta byla zakladatelkou našeho chovu. Z našeho prvního vrhu „A“ (2001) zůstaly doma dvě holčičky Arha a Ainy.

Za ty roky určitě máte řadu výstavních úspěchů…?

S Ainy jsme do jejích pěti let doslova „lítali“ po výstavách. Jen po ČR nasbírala 26x CAC, k tomu i CACIBy, Národního vítěze, BOBy. Stala se Junior Šampionkou a Šampionkou ČR.

Úspěch se dostavil i v zahraniční, kde jsme poznali chovatele z Rakouska, Maďarska či Polska aj. Dodnes jsme v kontaktu a jejich cenné rady jsou přínosem pro náš chov.

Několik dalších odchovanců obdrželo významná ocenění z celé Evropy a z klubových výstav.

Madrigal Jas-Ver, náš nejúspěšnější odchovanec, který nás proslavil v bullsvětě, je mezinárodní šampion, Šampion a Grand Šampion ČR, SK, Vítěz speciálních a klubových výstav v Česku, Slovensku, Rakousku, Maďarsku. Klubová výstava Tata, kterou pořádá Maďarsko, kde rozhodují tři zahraniční rozhodčí a zároveň chovatelé, většinou z Anglie, byla pro nás tou nevýznamnější, nebo vítězství na rakouské klubové výstavě Hauckův memoriál (Trophy Winner BIS HAUCK)… Výstavně nejúspěšnější bulteriér v ČR pro rok 2011 a 2013, Top pes bulteriér 2011, 2012, 2013.

Jaké bylo vaše dětství s bulíčky?

Vyrostla jsem s nimi, neměla jsem jinou možnost 🙂 Když mi bylo osm, přibyl do rodiny Yeti, trénoval ho taťka. Až ve 13 letech jsem poprvé dostala vlastního bulíka – byla to Linda Pajar, my jí říkali Nikitka. Má láska na první pohled, kamarádka do nepohody, vyrostla se mnou, s ní jsem se poprvé dostala do výstavního kruhu.

Byla to úžasná bullduše. Spolu jsme chodily na cvičák i obrany. Vedla si skvěle, chápavá, rychle učenlivá. Mně by nezkřivila ani vlásek, ale běda tomu, kdo by mi chtěl ublížit. A možná právě ona svojí bullduší a bulličí láskou rozhodla, proč jsme u tohoto plemene zůstali.

Myslíte, že se chovatelé dostatečně věnují testování a předcházení genetickým chorobám?

Snaha je, dnes až na pár výjimek testují snad všichni chovatelé (hodnoceno v rámci ČR). V zahraničí se to liší země od země, chovatel od chovatele. Líbí se mi, že ty specialisty máme přímo doporučené klubem, není to jen tak ledajaký veterinář z Horní Dolní.

Čím krmíte a co doporučujete majitelům vašich odchovů?

Správné krmení, to je oříšek i pro veterináře. My jsme si vyzkoušeli granule i BARF, momentálně jsme ve fázi „poloBarfu“, kdy krmíme kvalitními granulemi, zároveň ale dopřáváme psům ovoce, zeleninu, rýži, vajíčko a doplňky stravy dle barfovací metodiky. Lidem radíme – najděte si to, co vyhovuje vám a vašemu psovi. Chcete-li barfovat, je vhodné se obrátit na specialistu, který přímo na míru vypočítá a sestaví dávkování jídla včetně doplňků stravy.

Co cvičíte s vašimi bulíky?

Naši psi umí základní povely a protože se věnujeme převážně výstavám, tak trénujeme výstavní cviky typu postoj, běh v kruhu, ukazování zubů aj. S prvními pejsky jsme trénovali pod vedením profíků, dnes už si je trénuji sama.

Co doporučuji nepodcenit, vedle výcviku poslušnosti, je brzká socializace s lidmi, ostatními zvířaty i prostředím. Tady mají lehce výhodu psi z města, takže pokud to jde, berte štěňátko hned od mala na co nejvíce míst s rozdílnými podněty – ideálně výlety vlakem, MHD, nechte pejska hladit cizími (samozřejmě s mírou), očuchávat, hrát si s jinými pejsky, ale vyvarujte se agresivních psů. Případnou negativní zkušenost si mladý bulík ponese dál a v dospělosti by mohl být ostražitý až agresivní vůči jiným psům.

Bulík se vycvičit dá, ne všichni sice zvládnou tolik zkoušek, co legendární Max Atlantis Bohemia pod vedením excelentního cvičitele J. Baloty (více čtěte tady), ale základní povely určitě.

Jaké vyžití s bulíkem byste doporučila? Naše bulíky moc bavil např. klikr trénink, obrany…

Vše, co bude bavit bulíka i pánečka – široká škála čemu se věnovat, zda pouze v rámci rekreačním, či na závodní úrovni. Může to být sportovní výcvik (aport, obrany, pachové práce…), koloběžka s psem, canicross, agility, dog dancing – ano, opravdu i bulík 🙂

Začínat pozvolna, nesnažit se urvat výkony hned při prvním vyběhnutí, a pamatovat, že nic se nemá přehánět. Bulíka motivovat nejen slovem, poplácáním, ale i pamlsky. S výraznou pohybovou zátěží bych počkala, až pes dospěje, zátěž volit dle věku a aktuální kondice. Vy si taky nezaběhnete maraton jen tak z místa.

Dát hlavně pozor na to, že bulík na sobě nedá znát únavu, půjde s vámi klidně na kraj světa, poběží sprintem, dokud nepadne.

Vím, že jste v kontaktu se svými odchovy, co jim radíte do začátku?

Obrnit se trpělivostí, nepolevit ve výchově a výcviku, být důsledný. Každý majitel se na nás může s čímkoliv a kdykoliv obrátit, jsme tu pro něj 24 hodin 7 dní v týdnu 365 dní v roce. Žádný dotaz není hloupý, ba naopak! A ještě takové doporučení pro majitele pejsků – neobcházejte s dotazem chovatele, neobracejte se primárně na sociální sítě…

Závěrem bych dodala – bulík je láska, ale i zodpovědnost po celý jeho život. Vy všichni, kdo o bulíkovi jako o parťákovi uvažujete, si opravdu promyslete, zda je pro vás jako plemeno ten pravý, zda se nejedná jen o módní doplněk. A dále, věnujte pozornost tomu, od koho si bulíka pořizujete. Zajeďte se podívat předem k chovatelům, pohovořte si s nimi, chtějte vidět všechny zdravotní testy, ptejte se, rozmýšlejte. Hodně štěstí!

Pár fotek od Věry:

Chovatelka minibulteriérů
Jana Fuková, CHS Z Husitova kraje

Chovatelskou stanici založila v roce 2009, tehdy s JRT.

Plemeno MBT se mi líbilo od roku 2010, nebylo lehké sehnat fenku, a ještě mým snem byla tricolorní, trochu sci-fi. Nakonec se časem poštěstilo, a do naší smečky vstoupila naše zakladatelka – Iceberg Twice Mini Minies, červená fenka, která mi hned v prvním vrhu dala mou vysněnou tricolorní fenečku.

Pár skromných úspěchů máme, i když cesta k nim není jednoduchá. Krásný pocit je, když váš odchov uspěje, ať na poli výstavním, tak třeba i pracovním či sportovním. Máme v řadách JCH, CH, Grand CHampiony i Interchampiony. Je to cesta trnitá, i o štěstí a náhodě.

A ještě hezčí je, když vaše psí děti jsou milovány a žijí spokojený psí život coby právoplatní členové rodin. Pokud to jde, jezdím krýt do zahraničí, anebo importovanými psy zde v ČR. I my jsme importovali k nám do ČR.

Čím tě uchvátil zrovna minibulík?

Na to nejde jednoznačně odpovědět, to plemeno je prostě diagnóza, kdo nezažije, nepochopí. Máme ještě králičí jezevčici, ale je takovou součást smečky, že je pro nás bullem – ona si to teda myslí, i holky MBT ji tak berou J

Je to vlastně zmenšený bulík, nebo se nějak liší třeba povahou?

Svým způsobem ano, jsou to zmenšeniny velkého, ale řekla bych, že trochu vnímavější a vzrušivější, ale je to kus od kusu. Jednou máš střelku, a pak lenocha. Nedá se zařadit do škatulky, každý je originál.

Jak se správně pečuje o tyto psy?

Nic zvláštního; tím že jsou krátkosrstí, tak občas projedu gumovým hřebínkem srst (v období línání), koupu tak jednou za rok, a to ještě když se vyválí v super odéru.

Na zimu dávám oblečky až tak od minus 10, a to jen v případě, když vím, že nebudou mít příliš pohybu. Krmím granulemi, BARF neumím. Jediné, čemu se vyhýbám, je vysoký obsah bílkovin v krmivu. Mimča odchovám nejdřív na mletém hovězí, pak přejdou na granulky. Majitelé pak mají možnost jak BARFu, tak granulí, prckové jsou zvyklí na obojí.

Co minibulík a výcvik?

Co umí moje holky? Nejvíc asi gaučink J Umí to základní, co já po nich chci. Občas jezdíme běhat coursing, rekreačně. Věnuji se spíš výstavám. Nyní jsem s fenkou udělala norovací zkoušky…

Co majitelům svých odchovů radíš do začátku?

Je na každém, jakým směrem se svým parťákem půjde… Rozhodně bych ale MBT nedala někomu, kdo ho chce hlavně jako módní doplněk. Tohle plemeno není pro každého a člověk musí pobrat jeho povahu. Když se to povede, tak ano – jednou bulík, navždy bulík. Ale to pozná až s životem s ním.

Pár fotek od Jany:

TÉMA PRO OBĚ – PROBLÉMOVÍ PSI:

V poslední době se stále častěji objevují „nezvládnutí“ bulíci kol. 1 roku věku, tj. v první pubertě. Stává se to i u vašich odchovů? Pokud ano – co radíte?

VĚRA:

Tenhle problém se objevuje mnohem dřív a kolikrát nenápadně. Je to dáno postupným začleněním psa do smečky/hierarchie v nové smečce v rodině. Myslím, že první puberta přichází po přezubení asi kolem půl roku, kdy se může, ale také nemusí, objevit první náznak vzdoru. Většinou to zkusí, zavrčí, ožene se, kousne, když mu budete brát kost, dáte ruku do jídla, může být při dosud běžných hrách agresivnější, vzdorovitější, často se dominantněji prosazuje právě na nejslabším článku, a tím je dítě. Už v tomto okamžiku musíte dát psovi jasně najevo, kdo je tady šéf (ale rozhodně nějakou silou apod.!) a kde je jeho místo ve smečce. Vy pro něho musíte představovat autoritu, ne zbabělce, je to pes velice mazaný – vycítí, když z něho budete mít strach.

Druhý zlomový bod přichází kolem třetího roku, kdy pes dospěl. Tady většinou může nastoupit agrese vůči cizím psům (více vypozorováno u samců). Bulík většinou nezaútočí jako první, jen si hlídá svůj životní prostor a svého pána. Vždycky se to přihodí u psů, které v mladším věku napadl jiný pes.

JANA:

Nemyslím, že je to plemenem, ale spíše chyba v majitelích. Všechno jednou začíná krásným štěňátkem, a já každému říkám – ano, je to miminko, a vyroste. Nechovejte se k němu jako k miminu, ale k psovi.

Občas jsou MBT žárlivky a chtějí mít vše pro sebe. Je-li problém, snažíme se najít cestu, cvičitele v okolí, hlavně tedy zaměřené na bull plemena. Dril v podobě ovčákářských metod pro ně opravdu není. Majitelům radím – obrňte se, štěnda hrozně koušou, ale skoro nikdo mi to nechce věřit J

A také, aby nedopustili, aby prcek, měl špatnou zkušenost, hlavně se psy. Bulíčci mají sloní paměť, a to jak na dobré, tak na špatné věci.

Samozřejmě, spíš se to stává u bezPP psů, což je strašný nešvar… Proč byste z pohledu chovatelství nedoporučily vzít si štěně z neznámého spojení?

VĚRA

V obecné rovině je chov bez PP zcela neřízený, bez rodové historie, tak trochu loterie, co jste si domů doopravdy přivezli za plemeno. Dále je to bez záruky zdraví, povahy. Tím ale nechci říci, že pes s průkazem původu je zárukou všeho! Navíc ve většině případů jsou ta zvířata chovaná ve špatných podmínkách, ale mohou existovat samozřejmě výjimky.

Otec a matka s PP bez uchovnění vždy dají štěňata bez PP. A pokud někdo produkuje s papírovým psem štěňata bez PP, měl by dotyčnému bliknout v hlavě alarm, PROČ papírový pejsek není uchovněn? Asi proto, že je u něho něco špatně, něco neodpovídá standardu, povaha (agrese, bojácnost), zdravotní test nevyšel, jak měl…